JAMU v Brně - Aktuality - Jméno prvního rektora JAMU Ludvíka Kundery by mohlo nést nové náměstí v Brně

Jméno prvního rektora JAMU Ludvíka Kundery by mohlo nést nové náměstí v Brně  

Podle českého klavíristy, muzikologa a hudebního pedagoga Ludvíka Kundera, který také byl prvním rektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (1. října 1948 – 20. listopadu 1961), by se mohlo jmenovat nové náměstí v centrálním Brně. Někdejší žák Leoše Janáčka, ale zároveň také interpret jeho skladeb byl otcem světoznámého spisovatele Milana Kundery a strýcem básníka a dramatika Ludvíka Kundery.

Za rodinu Kunderových návrh předložil právě spisovatel a brněnský rodák Milan Kundera a jeho žena Věra. Název budoucího náměstí před Janáčkovým kulturním centrem, které vyroste poblíž ulice Veselá ve středu města, by tak měl uctít nejen prvního rektora Janáčkovy akademie múzických umění, muzikologa, ale také jednoho z prvních janáčkologů Ludvíka Kundery, který se narodil 17. srpna 1891 v tehdy ještě samostatné obci Královo Pole a zemřel 12. května 1971.

Rada i Zastupitelstvo městské části Brno-střed v nejkratším možném termínu schválily návrh na pojmenování budoucího náměstí právě po tomto muži. Nyní bude žádost předána k dalšímu projednání statutárnímu městu Brnu, kde o ní bude jednat pracovní skupina pro názvosloví, poté návrh musí projít schválením Rady a Zastupitelstva města Brna.

„Město Brno je hrdé na své významné občany a pojmenování ulic nebo náměstí je vhodnou příležitostí, jak je připomínat. Jsem přesvědčen, že město návrh také podpoří a jméno Ludvíka Kundery tak bude ve veřejném prostoru navždy spojeno s Brnem a Leošem Janáčkem,“ uvedl starosta městské části Brno-střed Vojtěch Mencl poté, co návrh schválilo zastupitelstvo.

 „Žádost při projednávání na úrovni města velmi ráda podpořím. Brněnský rodák a spisovatel Milan Kundera je jedním z významných podporovatelů stavby Janáčkova kulturního centra, svůj podpis připojil na deklaraci Koncertní sál pro Brno z 8. srpna 2014. Je více než na místě, aby náměstí, které u sálu vznikne, bylo pojmenováno po jeho otci Ludvíkovi, jehož vliv na hudební a kulturní tvář našeho města je neopomenutelný – sluší se připomenout, že byl nejen žákem Leoše Janáčka, ale také interpretem jeho děl, působil jako tajemník a profesor na brněnské konzervatoři a děkan Hudební fakulty JAMU. Rektorem Janáčkovy akademie byl úctyhodných třináct let,“ potvrdila zájem města zastupitelka Brna-střed a primátorka města Brna Markéta Vaňková. 

Jak uvedl Milan Kundera ve své žádosti, jeho otec Ludvík Kundera studoval klavír v Brně a Paříži a sólový zpěv v Brně a Praze. Během první světové války působil v československých legiích, kde založil a umělecky řídil orchestr. Po návratu domů v roce 1920 byl tajemníkem na brněnské konzervatoři a později jejím profesorem. V období první republiky často úspěšně vystupoval jako sólista a komorní hráč na klavír doma i v zahraničí: ve Vídni, Paříži, Kolíně nad Rýnem, Moskvě a Kyjevě. Mimo to pěstoval melodramatickou hudbu, působil jako sbormistr královopolského spolku Lumír, přednášel, byl členem zkušebních komisí a inspektorem soukromých hudebních škol v zemi Moravskoslezské.

Za okupace byl předčasně penzionován a z této doby pochází řada jeho hudebně historických spisů, knih a statí o soudobé hudbě a spisy pedagogické a kritické. Po osvobození se stal správcem brněnské konzervatoře a vedoucím Ústavu pro hudební výchovu na pedagogické fakultě University Karlovy. Po založení Janáčkovy akademie múzických umění byl jmenován profesorem klavírní hry, dva roky působil jako děkan hudební fakulty a od 1. října 1948 třináct let jako její rektor. Jako muzikolog je nejlépe známý svými analýzami děl Leoše Janáčka. 

Vzhledem k tomu, že první rektor JAMU a jeho synovec básník, překladatel a teatrolog nesou shodné jméno a příjmení, tedy Ludvík Kundera, měl by podle radnice název náměstí obsahovat navíc také profesní ukotvení.

Ludvík Kundera za první republiky působil jako tajemník a profesor na brněnské konzervatoři a vystupoval jako sólista a komorní hráč na klavír po celé Evropě. Kromě toho byl sbormistrem královopolského pěveckého sdružení Lumír, ředitelem státní zkušební komise pro učitele hudby na středních školách a učitelských ústavech a inspektorem soukromých hudebních škol. Za okupace byl předčasně penzionován, věnoval se psaní knih o hudbě. Po válce se na brněnskou konzervatoř vrátil, zároveň se stal vedoucím ústavu pro hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Později působil jako profesor klavírní hry a zástupce děkana pražské Akademie múzických umění pro Brno. Po založení JAMU byl jmenován profesorem klavírní hry, v letech 1948–1950 zastával funkci děkana Hudební fakulty JAMU a 1. října 1948 se stal prvním rektorem Janáčkovy akademie, ve funkci zůstal třináct let, až do 20. listopadu 1961. Byl nositelem Řádu práce a obdržel titul zasloužilý umělec.

Mgr. Luboš Mareček, Ph.D.
marecekjamucz